1. sloka
C Tenhle příběh je pravda, a F kapitán C sám
by ho G mohl u soudu C odpřisáhnout,
že na C lodi jménem "Bratrství" F plul k ostro C vům,
kde G dalo se na slunci C líhnout.
Andělé C na břehu zpívali F píseň o C tom,
jak G vzácný je pro lidi C mír,
když C zedník si po práci F kytaru C vzal
a G zapěl jak v rákosí C bír.
R: Refrén
Mít C džíny od prachu a F čistou C tvář,
to G umí jen kapitán C fajn,
každá C báječná ženská má F ve voze C pluh
a G v srdci jen pro lidi C fajn.
2. sloka
Měl C kabát z ovčí vlny a F klobouk, co C znal
každý G přístav od jihu k C tmě,
když C na palubě stál a do F dálky se C smál,
tak G říkal: "To je země pro C mě."
Jeho C žena mu pekla ten F nejlepší C chléb,
co G na moři dalo se C jíst,
a C děti se učily F z knížky, kde C stál
jen G jeden a jediný C list.
R: Refrén
Mít C džíny od prachu a F čistou C tvář,
to G umí jen kapitán C fajn,
každá C báječná ženská má F ve voze C pluh
a G v srdci jen pro lidi C fajn.
3. sloka
Když C přišla ta bouře a F zlomil se C stěžň,
tak G nikdo se nebál a C neplakal,
C kapitán u kormidla F pevně C stál
a G na racky divoce C mával.
On C věděl, že doma ho F čeká ta C zem,
kde G tráva je zelená C dost,
a C báječná ženská, co F staví mu C dům,
a G děti jsou pro radost.
R: Refrén
Mít C džíny od prachu a F čistou C tvář,
to G umí jen kapitán C fajn,
každá C báječná ženská má F ve voze C pluh
a G v srdci jen pro lidi C fajn.
R: Refrén (Závěr)
Mít C džíny od prachu a F čistou C tvář,
to G umí jen kapitán C fajn,
každá C báječná ženská má F ve voze C pluh
a G v srdci jen pro lidi C fajn.
G V srdci jen pro lidi C fajn.