1. sloka
D Z posledních pocitů A posk Hmi ládám ještě jednou úžasnou G chvíli
D Je to tím, že jsi A tu, Hmi možná tím, že kdysi jsme G byli Ty a
D Já my dva, A dvě nahý těla, Hmi tak neříkej, že jinak si G to chtěla,
D tak ne A říkej, ne Hmi říkej, neříkej mi G nic.
2. sloka
D stala ses do noci A z ni Hmi čeho nic moje platonic G ká láska
D unaven, bezmoc A ný, u Hmi sínám vedle Tebe, něco G ve mně praská.
D A ranní probu A zení a slova Hmi o štěstí, neboj se to nic G není
D Pohled a okouz A lení, a prázdný Hmi náměstí na zna G mení.
R: Refrén
Jenže ty D neslyšíš, A jenže ty Hmi neposloucháš, G
snad ani D nevidíš, A nebo spíš Hmi nechceš vidět G
a druhejm D závidíš A a v o Hmi čích kapky slaný G vody
zkus D změnu, A uvidíš. Hmi Pak vítej do G svobody
3. sloka
D Jsi anděl, ne A tušíš. Hmi Anděl, co ze strachu mu utrhali G křídla.
D A až to u A cítíš, zkus Hmi kašlat na pra G vidla.
D Říkej si o A mně, co Hmi chceš. Já jsem byl odjakži G va blázen.
D Nevím, co ne A chápeš, Hmi ale vrať se na G zem.
Závěr
D Z posledních A poci Hmi tů... G
Refrén